Odcizení se stává víc než pojmem

a Babylónskou věž staví osud mezi nás.

Přátelství klopýtající hlubokým kaňonem,

se snaží zbořit tu hráz,

kterou jsme vybudovali mezi námi…

Každý si hrabe na svém písečku

a k druhému se obrací bokem.

Chvíle, kdy jsme věděli o tom druhém vše

se stává loňským rokem,

a hráz z odlišnosti se mezi námi zvětšuje…

Přátelé co létali vysoko nad tímhle světem,

jsou teď každý na jiné planetě.

Jeden vyrábí peníze svým budoucím dětem,

druhý se utápí v samotářské temnotě,

kapka za kapkou kape z hráze odcizení…

Zkus uvěřit mým slovům,

mému ujištění, že tě už nikdy nezradím.

Říkáš, že je to těžké a vypadá to na dlouho,

věř mi můj příteli, já to vím,

pomalu se brodíme zpět na naši oběžnou dráhu…